Mocní na hradě, a jejich kumpáni v podhradí. No, vlastně proč ne, bylo tomu tak asi vždy a říká se, že jaký národ takový stát a taková vláda. Bloudíme tedy skutečně v kruhu.***
V Česku nejen že dávno nevítězí pravda, jak stále stojí na prezidentské standartě, což už dávno není pravda a o čemž už jsem samozřejmě psal. V Česku vítězí lež a to téměř na každém kroku. Proč? Národ hledající viníka dlouhodobé krize; nejspíš zaslepený touhou po pomstě, zcela klidně přehlíží politické uplácení a čachry v současné vládě; stejně tak bagatelizuje porušování základních demokratických principů či ústavních zvyklostí v aktuální politice, probíhající dokonce mnohdy v přímém přenosu, dělá-li je jím zvolený politik či někdo, koho tento pověřil. Co hůř, on dokonce klidně bagatelizuje nespornou a neoddiskutovatelnou korupci na krajích; a jistě nejen při rozdělování dotací z EU (kraje už pět let ovládají socialisté, nyní společně s komunisty) a oni dál jen lační po krvi těch, kteří se (tedy alespoň někteří) snažili zprůhlednit, zefektivnit a zmenšit vliv státu, přerozdělování financí a podobně. Všichni vědí, nebo by měli vědět, že právě zde je největší zdroj korupce, přesto tuto změnu nikdo nechce. Proč? No, jedině snad právě proto, že by se snižování úředníků, zprůhlednění a zefektivnění státní správy, mohlo dotýkat právě jich samotných. Z tohoto pohledu je jednak zřejmé, kdo nejvíce čte a přispívá do diskuzí na různých serverech, včetně toho nejčtenějšího, tedy iDnes; po druhé je také evidentní, co jsou tito lidé vlastně ve své většině v podstatě zač.
Tedy nic nového pod sluncem, a nejen já jsem zde tuším o tom psal mnohokrát. Co mne ovšem neustále zaráží, je fakt, že lidé, zřejmě jinak soudní, nechápou, že když nic neobětují, jen těžko mohou něco získat. Požadavek na lepší a slušnější politiku, na lepší a efektivnější fungování státu, je tak tedy jen falešnou kartou, používanou právě zainteresovanými. Jak z tohoto začarovaného kruhu ven? No, je to přeci tak prosté jako i mnoho ostatních věcí, které se u nás neřeší, jen se o nich donekonečna diskutuje. Totiž přestat donekonečna diskutovat, a začít deklarované dělat. A kdo chce neustále diskutovat? Kdo nejvíce křičí, že je obcházen, že s nimi nikdo nejedná? Je to jednoznačně bývalá opozice, která tvrdí že byla válcována, zapomínaje při tom vesele na svou vlastní politickou praxi. A protože v současné době se do opozice dostává spíše takzvaná "pravice", bude se zase donekonečna diskutovat a vysvětlovat, proč něco nejde. Odkud jen to znám? Je tedy evidentní, že veškeré snahy jsou zbytečné i proto, že valná většina je závislá právě na dotacích, grantech, na státních příspěvcích; tedy na státu, na přerozdělování vybraných daní. Nikdo z těchto lidí nechce skutečné změny! To je pouhá kamufláž, kdy se něco jiného říká a slibuje, a pak se úplně něco jiného dělá. To je evidentní nejen na příkladech z poslední doby, ale bylo tomu tak vždy i v minulosti. A za oběť tomuto přístupu padly téměř všechny snahy o zjednodušení, zprůhlednění, zefektivnění a tedy například i elektronizaci státní správy; jistě také proto, že na úřadech stále pracují stejní lidé, mnohdy ti stejní jako před rokem 89´, kteří jednak nejsou sto zvládnout moderní technologie na jedné straně, na druhé pak nefungují také kvůli starým nepořádkům, které by tak mohly být odhaleny. Jako klasický příklad by mohla posloužit evidence vozidel; včetně těch kradených, s falešnými doklady a podobně, které kdosi za úplatu zaevidoval. Skuteční viníci tohoto bordelu, se nám vesele chechtají někde v závětří.
Jakékoliv snahy o zprůhlednění, zefektivnění a zjednodušení státní správy, byli po zásluze odměněny tím, že do toho tzv. někdo "hodil vidle". A nositelé podobných snach, byli mnohdy dokonce kriminalizováni, někdy jistě právem, jindy ovšem nikoliv. Ano, u nás se vždy najdou samozřejmě i tací, kteří jakoukoliv změnu a to i změnu k lepšímu, chtějí zneužít pouze ke svému obohacení. Tím se ovšem staví na roveň těm, kteří žádné změny nechtějí. A bohužel to vypadá, že takových lidí je v této zemi většina. Jsou lidé, kteří toho všeho dokáží samozřejmě využít. Budeme mít v brzké době, předčasné volby. A zatím se ukazuje, že lehce manipulovatelný dav, se z toho všeho nijak nepoučil, lépe snad řečeno, je právě on tím, kdo je na "státním" nejvíce závislý, a podobně jako zmínění, mu nejde o nic jiného, než všeho využít právě a jedině ve svůj prospěch. Začarovaný kruh? Jistě. Je potřeba ho tedy rozetnout. A udělat to může zase jen volič. A jak víme, kapříci si rybník sami nevypustí. Elektronické volby, by mnohé osvětlily a posunuly, ale ty taky nikdo nechce. Bohužel, zatím to vypadá, že "tradičně" nejaktivnější volič je nepoučitelný. Klidně bude dál volit nejen staré struktury sedící na státních financích, jako ony pověstné žáby na prameni. Co hůř, bude volit i ty, kteří už osvědčili, jak s nimi (ne)umí nakládat. Není tedy asi úniku. Komu pak bude tento volič spílat? Zase si najde pouze hrstku jednotlivců, kteří budou mít na svědomí úplně všechno, od obecních, přes krajské až po státní instituce? A bude pak zase jako bez paměti, tleskat ještě větším lhářům a zlodějům, slibujících jim, že vše napraví?
Ano, bude. To už je dnes celkem jisté; a dokonce u toho mnozí budou výskat a juchat radostí, když jim opět podobní přitáhnou otěže. Bude dokonce psát oslavné ódy a klidně zase mávat mávatky. Ovšem to už není ani k smíchu, to je pouze k pláči. A nejvíce plakat budou zase ti, kteří to svou volbou vlastně zavinili. A pak se zase bude hledat viník, který z nich sejme onu vinu. A tak to bude stále dokola, tak jako kdysi. A lidem, tomu věčně nespokojenému davu, to bohužel stejně nikdy nedojde. Jako pomatenému psu, co má blechy a honí si vlastní ocas. Začarovaný kruh. Omg.
autor: Karel Ábelovský
pokračujte dále:
