Jak jsem se dozvěděl v dnešním článku na novinkách.cz, zážitky blízké smrti prý vyvolává lidský mozek, který údajně po zástavě srdce vydává silné impulsy. Závěr je tedy jasný. Žádný život po smrti prý neexistuje a jen co tedy člověk zemře, tak se nadobro jeho jakákoliv další duševní existence někam ztratí ze světa a zmizí. Aby bylo jasné, studii o zvýšených mozkových impulsech nezpochybňuji. Ale budu zpochybňovat konečný filozofický závěr, ke kterým tato studie došla. Proč? Protože se tím rozhodně nedá vysvětlit vše!
Shodou okolností včera se na jiném serveru, a to na http://www.cez-okno.net , objevil odkaz na video televizního pořadu „Na plovárně“, kde Marek Eben vedl rozhovor s autorem knihy „Život po životě“, dr. Raymondem Moodym. Podívat se můžete například na odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1093836883-na-plovarne/210522160100028-na-plovarne-s-raymondem-moodym (doporučuji si přehrát!) . V tomto pořadu totiž hned v prvních pěti minutách zaznějí od dr. Moodyho fakta, která zpochybňují onen filozofický závěr oněch amerických „vědců“.
Za prvé. Každý člověk je úplně rozdílná osobnost. Tak jak je možné, že velká většina lidí zažívají v zážitcích z klinické smrti obdobné věci? (Průchod tunelem, pozorování silného světla, setkání se svými příbuznými, atp). Vždyť i v noci se zdají každému úplně jiné sny. Tak, proč se tak neděje zrovna v okamžiku umírání?
Za druhé: Mnoho lidí popisuje jak opouští své tělo, jak se vznáší nad ním. Přitom jsou v sanitce nebo nad operačním stolem a své tělo vidí seshora. To je fakt, kterého prostě z pohledu lidského mozku dosáhnout nejde.
Co je to existence našeho vědomí? Zcela určitě je nějaká součást i našeho vesmíru. A vše, co se v našem vesmíru nachází, není nic jiného, než nějaká forma energie. A o každé formě energie platí, že se nemůže najednou vypařit, zmizet či úplně přestat existovat. To zkrátka s energií nejde, protože v rámci ní platí zákon o zachování energie. Žádná forma energie ve vesmíru nemůže samovolně zaniknout. Nebo je snad naše duševní existence jedinou výjimkou v celém vesmíru? Asi těžko. A tak jsem přesvědčen, že duševní existence živých organizmů nějakým způsobem pokračuje i po jejím fyzickém skonu.
Nemám nic proti výzkumu mozkových impulsů. Ale jejich filozofický závěr, ke kterému došli, ať materialističtí stoupenci laskavě odpustí. Doufám jen, že to nebude médii šířeno, jako nějaký převratný objev, protože podle mého názoru by vědecký výzkum této problematiky měl jít úplně opačným směrem.
