 |
| Země Mordor ve Středozemi |
Obě se pak stala doslova kultovními romány v žánru fantasy. Získala si miliony čtenářů a dokonce byly podle obou předloh natočeny úspěšné velkofilmy.
Ale i tak bych řekl, že spíš existuje víc lidí, kteří budou spíše znát Gandalfa, Froda, Sarumana či Aragorna něž Aslana, pana Tumnuse či sourozence Pevensiovy. Čím to, že Tolkienův Pán Prstenů je přeci jen mezi lidmi o něco známější než Letopisy Narnie? Vždyť obě jsou to naprosto úžasná díla a kultovní příběhy žánru fantasy.
Já osobně se domnívám, že jeden z klíčů k řešení této věci by mohl ležet v mapách obou “fantasy zemí”. Když nějaký autor napíše nějaký dobrodružný román odehrávající se v nějaké vymyšlené zemi, tak je vždy dobré, když k němu vytvoří i mapu té země. Ve čtenáři to pak pak vzbuzuje pocit, že se určutě bude jednat o zajímavé dobrosdružství. Stejně to udělali jak Tolkien, tak Lewis. A tak v případech obou příběhů existují úžasné mapy. Jak Středozemě, tak i Narnie. A oba příběhy jak se patří dokreslují. Tak čím to, že právě Středozemě se lidem přecijen vryla pod kůži o něco víc?
Abych se dostal ke své myšlence, udělám nyní menší obočku k trochu jinému žánru, k zábavným televizním scénkám. V jedné z nich totiž vystupuje textař Karel Šíp a hudební skladatel Jaroslav Uhlíř a snaží se při ní vymyslet nový hit.
V záplavě humoru však pronesou jednu zajímavou myšlenku. Aby si posluchač oblíbil novou píseň, tak by bylo dobré, aby mu tak trochu připomínala něco, co už zná z dřívějška.
A proto se domnívám, že něco podobného se děje i zde a že klíč by mohl ležet v uspořádání obou fantazijních světů. Všimněme si jednoho zásadního rozdílu. Zatímco Narnii omývá moře z východu a zěmě pak pokračuje někam na západ. U Středozemě je tomu právě na opak. Moře ji omývá ze západu. A přesně takhle to přeci evropský čtenář zná I u svého světadílu. Proto se domnívám, že Středozemě je svým způsobem jakási obdoba Evropy. Pokud se nad tím zamyslíme, najdeme těch souvislostí mnohem víc. Pevnina například pokračuje kamsi na východ, stejně jako je tomu u Ruska a Asie. Stejně jako v Evropě se i Středozemě skládá ze zemí, které od sebe oddělují hory a řeky (Kraj, Rohan, Mordor, Gondor a další). Zlo ve Středozemi přichází z Mordoru, zemi, jež se nalézá na jihovýchodě. A Mordor svojí polohou i svým tvarem tak trochu připomíná například Turecko, se kterým evropské země v minulých staletích hodně válčily. Pevnina Aman, která se pak nalézá přes moře na západ a kde se například nalézá i země Valinor, by zas mohla evokovat Ameriku, a to dokonce i prvními dvěma písmeny svého názvu. A jistě se dají nalézt I další souvislosti.
Zkrátka a dobře, je toho hodně, co má Evropa a svět J.R.R. Tolkiena společného. Je tato blízká podobnost snad i klíčem k tomu, že je tento svět ze všech ostatních fantazijních světů asi tím nejproslulejším? Může to být možné. Svojí roli však určitě hraje i důkladná propracovanost jak onoho světa, tak samotných příběhů. Filmy jsou sice hezké, ale na původní knížky nemají. Proto jestli se chcete o Středozemi dozvědět něco mnohem víc, nestačí se jen kouknout na film Pán Prstenů a nyní i na film Hobit. Nejlepší je si tyto knížky přímo přečíst. Určitě toho poznáte mnohem víc, než co je ve filmech. A komu to nebude stačit, může si přečíst ještě například Silmarillion, což jsou další mýty a legendy Středozemě, které událostem popsaných v Pánovi Prstenů a Hobitovi předcházejí.
A o Narnii a dalších podobných světech to platí obdobně. Svět fantazy příběhů je úžasný. Jsou to vlastně takové pohádky pro straší. A je jen na nás, zda se mu dokážeme otevřít.
autor: Libor Čermák
pokračujte dále:
