To Česko musí být plné radikálů. Odkud se berou?

Podle novinových zpráv to vypadá tak, že Česko je jinak klidná země, pouze nespokojení a provokativní radikálové narušují poklidný život sociálně slabých, kteří se dnes už bojí vycházet na ulici. Jako konzument pouze novinových zpráv se ptám, je to pravda?

Mnozí vědí, že v Čechách nežiji, nedovedu si tedy představit jak to vlastně vypadalo, nemohu si ani věci ověřit, jak se říká na místě. Závisím pouze na tom, co si přečtu na internetu. A čeho se dočítám zní jako jednotná fronta, noviny proti radikálům. Noviny na straně policie, noviny na straně „sociálně slabých“, noviny které nikdy neřeknou o koho se jedná, když popisují kriminalitu. Noviny tedy, zdá se, zkreslují situaci (nebo říkají pravdu?) a světu tak dávají „jídlo“ zatrpklé chuti. To vyplývá ze všech článků. Ani Lidovky, ani Idnes, nikdo nevysvětlí kdo tihle radikálové jsou a proč se vlastně bouří? Romové viditelně chtějí, podle novin, žít klidně a v dobrých sousedských vztazích se zbytkem národa. Kde je tedy problém? Kdo jej vyvolává? Kde je ten zakopaný pes?

Neříkám, že by novináři měli krýt kriminalitu nebo výstřední chování těch, které nazývají radikálové. Ovšem slovo radikál se užívá dnes už tak volně, jako se kdysi užívalo slovo chuligán. Když se někde něco dělo, byli za tím chuligáni a šmitec.  Lidé kteří se jakkoliv bouřili byli jednoznačně hozeni do pytle s nápisem „chuligán“. Jeden pak nevěděl kdo vlastně takový chuligán je takže nezbylo, než novinářům věřit. Takové masové označení nespokojených občanů dává situaci úplně jinou šťávu. A příchuť.

Články se hemží těmito slovy, všeobecně se popisuje kolik „radikálů“ se sešlo v Ostravě, kolik v Duchcově, kolik v Brně. Nikdo neudělal rozhovor z někým, koho označili za radikála. Nikdo jim nedal slovo, nenechal je vysvětlit o co jim vlastně jde. Nevidím jediný obrázek, jasně ukazující davy radikálů. Jen sem tam něco, ale ne v širokém záběru. Proč? Podle novin, samozřejmě těmto lidem jde o vyvolávání nespokojenosti, sociálního rozvratu a jiné výrazy svědčící o „nepřízpůsobilosti“ nespokojených.

Na druhé straně článek na příklad v Novinky.cz popisuje mírumilovné shromáždění Romů. Slovo Rom tu napíší, neboť nejde o zakrývání pravdy, ale o příklad, jak se mají davy chovat. Tedy toto shromáždění proběhlo poklidně a po nějaké době se lidé začali rozcházet. Policie tohle shromáždění zvladla bez incidentu. To byl ten účel. Protestovat mírumilovně. Příkladné chování občana. Tak by to mělo být. Ale není to taktika „obětí“ oné neurčené diskriminace? Na denmonstracích se chovat poslušně, až příkladně, ale bez kamer a novinářů to pak lidem osolit? Nevím, pouze spekuluji.

Ve stejnou dobu prý, na jiném konci Ostravy se sešlo 600 až 800 pravicových extrémistů a tam už to neprobíhalo podle pravidel slušnosti, jako to bylo v případě shormáždění mírumilovných cigánů. Tam nastal problém. Extrémisté prý použili zbraně které měli u sebe a střetli se s těžkooděnci kde policie nakonec vyhrála, (dobro vždy musí zvítězit nad zlem) a zadrželi jich asi 60. Zranění ale, které utrpěli radikálové, nebylo zaviněno zásahem policie, jak informoval nějaký Kužel, ale kameny a láhvemi létající při střetu s policií. Tedy policisté byli velmi ohleduplní, radikálové se zranili sami. No dejme tomu. Ovšem hned zde si odporují. Napsali, že policie prohlížela auta všech potenciálních účastníků protestů a zadržela i zbraně. Odkud se tedy další zbraně vynořily. Že by policisté nenašli ten zbytek? I to může být pravda, jak je v té pohádce.

Zahraniční pozorovatel a konzument napsaného slova tak musí zaujat a to ať chce, nebo nechce, pozici novin. Nedozví se detalily, slovo radikál nezní moc hezky, klidní cigáni, kteří jsou bezdůvodně napadani extrémisty a rasisty mají zájem na soudržnosti a pokoji v komunitách.....co si z toho má člověk vybrat?

Kdybych nic o Česku nevěděl a věřil pouze novinám tak tohle. V Česku žije menšina lidí, zvaných Romové. Mírumilovní  lidé, kteří nemají to štěstí jako bílí Češi. Nemají totiž práci, ač se ji snaží hledat, leč často bezúspěšně. Nebo skoro vždy beúspěšně? Za to jsou neustále šikanováni ze strany nezpřizpůsobivých občanů, což se dá označit za rasismus, neboť jiné důvody ani tihle lidé nemohou mít. Určitou roli v tom hraje masová závist, která neoprávněně kritizuje, že Rom je na podpoře a oni musí pracovat. Ale co mají dělat, když pro ně práce není, ptá se mezi řádky poctivý novinář, oddaný svému řemeslu? Někdo jim musí pomoct. Tak dobrotivý stát pomáhá jak to jde. Je na tom něco divného v sociálním státě, kde tento „viditelný vnitrostátní pořádek“ zařazuje celý stát do seznamu zemí, které ohleduplně plní potřeby všech svých občanů?

Příklad je hned zde. Romové se sejdou na demostraci, v tomto případě jich bylo asi 600. Poklidně provolávají hesla, vyzývající národ s soudržnosti a míru. Shromáždění je bezproblémové, zásahy policie nejsou třeba.

Pak přijde na radikály. Tam musí těžkooděnci, hází se láhve, kameny a kusy dřeva, provolávají se nenávistné hesla, propagující nepokoj, rasizmus a nesnášenlivost. Bílí rasisté se ukazují jako nepřízpusobivé elementy české společenské sféry. Policie musí zasáhnout, ty nejradikálnější zadržet, dát do vězení a udělat pořádek. Musí chránit holé životy mírumilovných Romů, kteří se nestačí divit, odkud přichází tolik nenávisti.“Vždyť my jsme také lidé, zasloužíme si stejný respekt jako vy, bílí.“

Takový dojem nabyde zahraniční čtenář, který neví která bije. Ano. Takto se představuje Česko cizině. Tak nevím, mám věřit novinám a nehledat jiná vysvětlení, nebo blogerům, kteří dost možná rozrývají poklidnost státu? Jeden by se z toho po..no poskvrnil, při nejmenším. A život běží tak rychle, nedá se zastavit. Kde bude Česká země za 5 let, za 10? A ve stejnou dobu se tamní politici zajímají jak si získat hlasy pro svoje kandidáty. Není to paradox? Nikdo se nevyjadřuje k situaci V Ostravě, v Duchcově, V Budějovicích...ani nápad. Na vrchních místech teď jde o co? No jde o to, kdo bude mít moc. O to se musí usilovat. Problémy radikálů a slušné cigánské komunity se nesmí na volebních programech objevit ani náhodou. Jaká tohle je úžasná země. Praotec Čech by zaplakal.
autor: Frank Krejčí