Odjakživa platí ono staré rčení, když dva dělají totéž není to nikdy totéž. Platí to mezi manželi, při posuzování dětí, sousedů, spolupracovníků a samozřejmě i politiků. Je „něco jiného“ když „zahne“ manžel než když zahne manželka, když něco udělá jedno dítě, často to posuzujeme jinak než když to udělá to druhé a to samé i v práci.
A v politice? Tak tam by se tento princip dal krájet, tak je hustý. Často, velmi často udělá politik ještě něco horšího než jeho předchůdce, ale dokáže to vokecat tak, že z toho vyjde daleko lépe. A nebo právě naopak.
U nás máme takový hvězdný duet dvou polistopadových prezidentů, u nichž zcela bezpečně víme, jak budou jejich činy posuzovány. U Vašíka prvního, prvorozeného, víme, že cokoli udělal bylo dobře. Zatímco u Vašíka druhorozeného víme, že udělal vše špatně.
Vašík prvorozený kraloval v naší krajině asi dvanáct a půl roku a vše co udělal bylo perfektní a vše co řekl, dalo by se tesat do žuly nebo alespoň vyvěsit na Ruzyňském letišti. Například taková lapálie, že prodal svoji půlku Lucerny za předraženou cenu státní firmě, jako úplatek za tolerování generálního ředitele Junka, je maličkost, která nestojí za řeč.
A aby se síly vyrovnaly, tak Vašík druhorozený teatrálním způsobem strčil do kapsy protokolární pero, které naší delegaci právoplatně, dle všech zvyklostí, patřilo a díky ČT, která obecně a Drtinová konkrétně, má Klause ráda jako osinu v prdeli, byl z toho celosvětový skandál.
Nějakých řekněme deset miliónů ze státní kasy do prezidentské nevadí, ale jedno pero, prý s Lapidus Erectus, kamenem, který způsobuje erekci na několik let na možná na doživotí poškodí nejen pověst prezidenta i Česka. Glasnosť má své meze, soudruzi a nelze ji uplatňovat výběrově. Na jednoho ano a na druhého ne.
A po této celkem nezáživné předehře řeknu asi toto: Václav Havel, který prezidentoval asi o čtvrtinu déle než Václav Klaus, má na všem nehynoucí zásluhu a na ničem žádnou vinu. Byl přece „jenom prezidentem“ a dopustil se třeba takových hrdinských činů, že utekl z boje o Slovensko.
Ale Václav Klaus, přesně z tohoto důvodu, byl prezidentem přesně deset let, může za všechno. Není samozřejmě lepšího řešení než všechny svá vlastní pochybení, všechny své vlastní nezdary svést na jednu osobu a tu pak veřejně upálit.
A přesně takové Autodafé (slavnostní vyhlášení inkvizičního rozsudku nad kacířem či odpadlíkem u španělské či portugalské inkvizice) se počátkem tohoto roku konalo na základě vykonstruovaných následků lednové amnestie. Lidé jakoby ztratili rozum a poukazovali na „nesmírné škody“, které lidem vzniknou a za půl roku se ty škoda vypařily do neznáma.
Václavu Klausovi moc politického času nezbývá. Musí se připravit na prezidentské volby 2018, kdy hodlá zatopit Miloši Zemanovi a podle všeho, co Miloš vyvádí, vůbec není bez šance. Je mu sice o nějaký pátek více než Milošovi, zase ale není impregnován tabákem a alkoholem.
Ovšem nyní píšeme podzim2013 anikoli předjaří2018 aVáclav Klaus se rozmýšlí zdali a ke komu se přidá. Na samostatné politické uskupení je pozdě, to by klaplo při řádném termínu voleb. Teď musí někomu propůjčit své jméno a charisma.
Zajisté by svou kandidaturou popudil řadu lidí, již teď jsou ty hlasy slyšet. Na druhou stranu by ale potěšil sice menší, ale ještě na malou skupinku svých příznivců. A nějakých, buďme realisté, 5% - 7% hlasů by Klausovi zcela stačilo, aby se stal lídrem opozice.
A z pozice lídra opozice (ono se to krásně rýmuje), kterému by skončil mandát poslance někdy koncem října 2017 by mohl směle, z naprosto unikátní pozice, nastoupit k prezidentským volbám 2018, samozřejmě jen za předpokladu, že ten nesmysl (ale zábavný nesmysl) s přímou volbou prezidenta, nebude zrušen.
autor: Jiří Hermánek
pokračujte dále:
