 |
| Zlo jménem: Němcová |
Představuji si, že to vymyslela asi takto.
Sedí v kanceláři, kouše tužku a dívá se z okna na svět plný nespravedlnosti. Moucha jí sedá na záda, kam nemůže dosáhnout. Ošívá se jako by měla Vítův tanec, ale to je teď jedno. Její poslání jí zaujalo tak silně, že i mouchu vnímá jen na půl.
“ Musím něco vymyslet“, říká si. „Musím zaujmout voliče aby ty šmejdy levičáky nevololili. Nemohu dopustit, aby naše ODS propadlo v tak důležitý moment.“
Sedí, hledí, nic však nenapadá, co by znělo věrohodně. Ví dobře, že Nečas to poskvrnil a „vyprat se to nedá“, ve straně je rozklad, zmatek. Strach o pozice je znatelný a Kuba se ani nesnaží, nebo to tak vypadá. Nezbyde jinak, než abych udělala ten historický krok já.“
Někdo klepe na dveře. Její služebná, jinak jí říkají sekretářka vchází a oznamuje, že „práce ÚSTR (Ústav pro studium totálních režimů) je utlumená.“
„Co to povídáš? Pro Krista Pána, to snad ne!“
„No ano, paní nejvyšší, je to tak.“
„Hmm“, myslí nahlas paní Němcová „ tak proto nevycházejí ani knihy ani vyzkumné práce, to mi povídej. Práce ústavu je utlumená.“
„Však vám to povídám...“
Němcová se zamyslí. Ani nevnímá, že služebná se vzdálila, aniž požádala o povolení.
„A mám to“. Říká si vůdkyně volební kampaně.
„Tak to je. Levice, ano, samozřejmě levičáci. Ti jsou vinni vším. Kdyby ti nebyli, žilo by se v Česku nádherně. Chudák Žáček. Měl mu vyjít druhý díl protokolů vyšetřovací komise k 17. Listopadu, který na rozdíl prvního dílu už nemůže vyjít. Tak proto Žáček přemýšlí jak ho vydat jinak.Tohle je zářný příklad jak bude vládnout levice.“ Lamentí Němcová a v hlavě se jí rychle rodí plán, jak si získat voliče, kteří jsou jinak lehce ovladatelní, leč po tom průšvihu s Nečasem trochu nerozhodní.
„Začneme apelovat na pomyslné voliče ihned, už teď a tady v mé kanceláři.
Senát je plný levičáků. Teď, nedej Bože, ještě aby se rozmonožili ve sněmovně a svobody je v Čechách konec. Prezident levičák, v Senátě levičáci, nyní hrozí i sněmovně že ji obsadí tahle socialistickokomunistická banda a máme vymalováno. Začneme strašit komunisty. Ano, to bude nejlepší. Tam musíme obracet pozornost voličů.“
Spokojeně si oddechla, zahleděla se opět ven na ten svět plný nespravedlnosti a začala osnovat plán, jak to udělat aby to zabralo. Staronový plán strašení se jí líbil. Asi spala, když se komunisty strašilo už před tím, nebo je to jedno? Zabralo to dřív, zabere to i teď. Existence komunistů je nutná, jinak by se nemělo čím strašit v každých volbách. To věděla. „No uvidíme“, zálibně se usmála.
“Levicová vláda přepíše vývoj v Česku po pádu komunistické totality”.
To bude první naše heslo. Další vymyslíme. Nedáme se. Nemůžeme tuhle krásnou zem plnou pracovitých, slušných, daní platících občanů jen tak hodit do chřtánu Zemanovi a jeho posluhovačům. Musíme bojovat, přemlouvat a hlavně, POZOR, odvést pozornost od těch malých přehmatů, které se ODS dopustila. To byl jen malý hrbolek na naší úspěšné cestě ke hvězdám. Já budu přece jen slavná. Mám na to, Vím to. Jen mi dejte příležitost a ODS bude opět na výsluní. Těch několika zrádců jsme se zbavili a naše cesta je opět otevřená k ůspěchu.”
Dodatek.
Tak přemýšlím jak je důležité pro běžného občana vydání druhého dílu protokolů vyšetřovací komise k 17. Listopadu a hlavně jak to zlepší fianční situaci pracujícího otce a matky, jak to pomůže důchodcům, jak moc to zvýší zájem mládeže o politické dění v Čechách? Jak? Jak to sníží daně, jak to vymýtí podvody, korupci, trafiky a machinace se státním majetkem na ministerstvech? Jak? Jak to donutí nepředražovat státní zakázky, jak odnaučit kmotry od jejich hladu po snadném zisku? Jak? Nikdo není bez viny a prostý občan už nevěří ničemu. Jak chtějí získat důvěru národa, který ožebračovali dnes a denně? To nevím. Opravdu nevím.
Lidem je docela jedno, kdo vládne, jen když už bude klid, dostatek práce, slušné platy a dobré zajištění na stáří. K tomu je ale třeba nového systému. Levice, pravice, čert je vem obě dvě. Jsou stejní, to je všem jasné. Hesla a poutavé bilbordy nic nevyřeší. Ovšem paní Němcová přemýšlí jinak. Jde ji o její zadek. O její pozici, jako všem, kteří se budou v příštích měsících napařovat a vychloubat se, slibovat hory doly, jen aby se mohli vrátit nebo se dostat tam, kde je dostatek všeho.
Jediná cesta by snad byla, aby poslanci pracovali bez odměn a bez platů. Dobrovolně a zadarmo. Ano. Pak by se ukázalo, kdo má zájem o národ. A jejich příjmy by byly vyplaceny, ale až by skončili. Jinak řešeno, platy jim schovávat na doby kdy budou bez moci. Žádné úhrady na cestovní výdaje, žádné placení drahých kanceláří, žádné dietky, žádné extra peníze na placení svých zaměstnanců. Stát by ty všechny úředíčky platil sám. Podle tarifů. Nic holoto. Vše zadarmo. Jako občanská povinnost. Jak by to dopadlo? Museli bychom asi prosit, aby někdo do parlamentu šel. A byli by tam pro lidi, ne pro sebe. To je můj návrh. Neuskutečnitelný, ale můj.
autor: Frank Krejčí
