„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého,“ říká jedno moc pěkné heslo. Ovšem kámen úrazu je, že když člověk narazí svou svobodou na svobodu druhého, často upřednostní raději rozvoj své svobody, než aby respektoval svobodu druhého. A ještě horším problémem je, že těch hranic je strašně moc, vzájemně se prolínají a rozeznat je není jednoduché, občas je to nemožné i pro nezaujatého pozorovatele.
Snad nejkřiklavějším případem sousedských sporů jsou spory o hrušky. Nebo o cokoliv jiného, co roste na stromě, který se, jak roste, začne naklánět přes plot oddělující jeden pozemek od druhého, sousedova pozemku. A hrušky (jablka, třešně, broskve apod.) začnou padat k sousedovi. Ten se ale kupodivu neobtěžuje s tím, aby hrušky sesbíral a odnesl je zpět svému majiteli, nýbrž je posbírá a odnese je k zavaření pro vlastní účely. A na světě je spor, který mnohdy z malicherných začátků přeroste ve skutečnou nenávist, u které už za pár let ani jedna strana netuší, proč vlastně vznikla. Nadávky, ale nemálo kdy také násilí se stanou součástí občanského – sousedského soužití, což ničí životy i lidem v okolí.
Krásně to myslím vystihl zpěvák Pavel Dobeš v písni příznačně nazvané „Hruška“. Pamatujete na tyto verše?
"Kdyby šlo enom o politiku,
to bysme spolu popili,
našli bysme si drahu putyku
a tyděň by sme řešili.
Vy stě si ale popletla pojem,
tu idě o hrušky a mam taky dojem,
že to se řeši jedině bojem
za použiti nasili,"
Ano, hrušky popadané na sousedovu zahradu nás často dokážou rozčílit více než politická situace, i když vypadá tak, jak v posledních týdnech. Podobné spory ale končí také u soudu. Letos se až k Ústavnímu soudu dostal spor dvou rodin žijících v sousedství, z nichž jedna si stěžovala na to, že ji ta druhá obtěžuje kouřem, popílkem a prachy ze zahradního grilování. A takových příkladů je bohužel poměrně hodně.
A jak že řeší „spor o hrušky“ nový občanský zákoník? Pokud hrušky spadnou za plot k sousedovi, stávají se jeho majetkem a on s nimi může nakládat, jak se mu zlíbí. Zjednodušeně řečeno. Stejně tak ale může, nebo spíše musí nakládat, jak se mu zlíbí například s opadaným listím, které mu oproti hruškám znečisťuje zahradu. Je to jeho starost. Na druhou stranu, pokud mu větve ze sousedova stromu za plotem třeba stíní okna a jeho to výrazně obtěžuje, pak, pokud souseda upozorní a požádá o nápravu a on tak neučiní, může přiměřeně a šetrně zasáhnout, například inkriminovanou větev uříznout.
Co dodat. Bude snad nový občanský zákoník znamenat konec sousedských sporů? Nebude, věřte mi. Možná byl psán s dobrým záměrem, ale nikdy nezmění subjektivní pohled člověka jako individuality. Existuje jediné řešení, a to je vítězství zdravého rozumu a vzájemné tolerance a úcty. A to není, žel, otázka zákonů nebo nařízení. A ani nový občanský zákoník, jakkoliv má spoustu kladů, toto nevyřeší.
autor: Zdeněk Mikuláš
