 |
| Foto: zdroj |
Až jednou pojede prezident Klaus na lafetě, což bude nejspíš poslední celospolečensky vynucený akt úcty
Místo s potleskem, úctou a respektem, odchází Václav Klaus, který za posledních několik měsíců napáchal tolik zla, že by to vydalo na jeden lidský život, s despektem, odsouzením a pohrdáním většiny lidí z tohoto národa. Uvědomím-li si fakt, že Václav Klaus reprezentuje ČR z pozice své funkce doma i v zahraničí, tak jeho nevhodná vyjádření a činy vrhají stín na celou zemi, na všechny jejich obyvatele a to je vlastně to, co vyčítám Václavu Klausovi nejvíc. Jeho absolutní neschopnost zanechat svou ješitnost za zdmi Pražského hradu a reprezentovat ve světě svůj národ v nejlepším možném světle je skutečně neuvěřitelná. Nakonec ono i zvolení Václava Klause prezidentem bylo vlastně neuvěřitelné, mnozí si pamatují trapnosti, které provázely obě jeho volby a obzvláště druhé zvolení připomínalo tragikomickou šaškárnu a jenom tak ukázalo, že Václavu Klausovi vlastně nikdy o tento národ nešlo - veškeré jeho funkce byly pouze prostředkem k vlastní sebeprezentaci - ať to stojí, co to stojí.
Mezi klíčové hříchy Václava Klause řadím jeho následující skutky:
1. kupónová privatizace bez vhodného právního rámce - myšlenka jistě nebyla špatná, ale provedení, které se realizovalo bez vhodného právního rámce znamenalo gigantické rozkradení státního majetku. Samozřejmě, že Václav Klaus nikdy žádnou chybu nepřiznal - umění uznat chybu, totiž Václav Klaus neovládá
2. rozdělení Československa bez referenda - učinit takový zásadní krok bez požehnání vůle obyvatel obou států považuji za jednu z nejstrašnějších forem, jak si vytřít zadek s názorem lidu. Václav Klaus totiž nikdy o názor lidí nestál, šlo mu vždy jenom o hlasy při volbách, čímž se ovšem nijak neliší od většiny dnešních politiků.
3. korupční financování ODS - byl to Václav Klaus, kdo jako předseda ODS nesl plnou odpovědnost za financování své strany, které v polovině devadesátých let nebyl schopen důvěryhodně vysvětlit - to stálo ve finále za jeho pádem - tam se poprvé jasně ukázalo, že česká politika je prolezlá klientelismem a jánabráchysmem. Ačkoliv se prokázalo, že uvádění dárci neexistovali, přesto a opět nebyl Václav Klaus ochoten chybu přiznat...
4. opoziční smlouva - největší podvod na voličích, který jenom posílil klientelistické vazby. Tam, kde opozice netvoří protiváhu vůči vládě, vzniká podhoubí, kde se dobře daří korupci, což vlády po roce 1998 ukázaly v čisté nahotě...
5. druhá volba prezidenta - podlézání komunistům a žadonění o jejich hlasy, tak i způsob jakým se Václav Klaus stal podruhé prezidentem vešel do dějin, jako netrapnější přenos zasedání Parlamentu. Václavu Klausovi to jistě trapné nebylo, nakonec "účel světí prostředky" je heslo, kterým se Václav Klaus řídí celou svou politickou kariérou...
6. hradní šaškové Jakl a Hájek - instalace těchto lidí do vysokých úřednických funkcí a krytí jejich chování v průběhu celého mandátu mi občas přišlo až patologické. Nedokážu pochopit, jak může prezident obhajovat chování úředníků, kteří ve své funkci opakově pozuráží lidi žijící i mrtvé způsobem, jakým to v průběhu let dokazoval kancléř Hájek nebo tajemník Jakl. Vlastně, vzhledem k posledním výrokům Václava Klause to pochopit dokážu, Jakl s Hájkem totiž říkali jenom to, co si Václav Klaus myslel, ale ve své nekonečné zbabělosti se to bál říct sám...
7. krádež pera v Chile - jediný skutečně celoplanetární "úspěch" Václava Klause...
8. amnestie a zastavení stíhání zločinců - bezbřehé nakálení na hlavu všem, kdo se snaží dodržovat právo. Jeho minimálně stejně zdatným sekundantem je v tomto případě premiér Nečas, který totálně nezvládl úlohu, jemu z ústavy připadající a v zásadě tak umožnil Klausovi učinit tento kontroverzní krok.
9. opakované útoky na mrtvého prezidenta Havla a nekorektní ovlivňování prezidentské kampaně - je signifikantní k povaze Václava Klause, že si tento člověk zásadně vybírá zákeřné útoky, vůči kterým se napadený nemůže bránit, jenom tak dokazuje svoji malost, kterou se snažil celou svou politickou kariéru neúspěšně maskovat skrze svá kontroverzní vyjádření a činy. Václav Klaus dovedl k dokonalosti umění sdělit polopravdy, otřít se a nakydat trochu špíny na své protivníky a pak si nad svým dílem teatrálně umýt ruce.
Mrzí mě, že prezident Klaus nezvládá svou úlohu, mnohé bych mu byl ochoten odpustit, kdybych měl aspoň chvíli pocit, že mu jde o něco víc, než o to strhnout na sebe za každou cenu pozornost, ale víc než jeho ješitnost a snahu stát se "velkým" v jeho činech nevidím. Ano, jistě existovaly věci, za které bych Václavu Klausovi zatleskal, ale byl by to podobně "ohlušující potlesk", jaký by se dnes dostal Lanci Armstrongovi... Jestliže si prezident Havel, se všemi svými omyly a chybami, vysloužil obdiv, respekt a úctu doma i v zahraničí a jeho celkový odkaz nese výraznou pozitivní stopu, tak prezident Klaus odchází do ústraní za všeobecného opovržení v roli trapného šaška a jeho odkaz se ponese v duchu negativismu a neschopnosti vidět dál, než na špičku svého nosu.
Václavu Klausovi se tak na konci jeho prezidentského mandátu splnil sen, stal se skutečně velkým, velkým ubožákem, který odchází z velké politiky a místo potlesku se ozývá pískot...
vůči tomuto člověku, tak se uzavře jedna éra naší země, kterou poznamenal tento ješitný muž. Člověk a politik, který totálně nezvládl svůj odchod z vysoké politiky a který za sebou nechává spálené mosty bez jakékoliv snahy o lidské smíření se svými politickými soupeři a nadhled - tolik ceněných vlastnostech vekých politiků.
