Facebook. Taková ta sociální síť, díky které mohou všichni vidět, jak vypadáte po ránu, vědí, co zrovna děláte a asi hlavní věc, proč byla tahle stránka vytvořena, ke komunikaci s lidmi.
Většina rodičů facebookové generace je ze svých ratolestí na prášky. Kdo by se jim divil. Z nové možnosti komunikace po několika letech vzniklo místo, kde se mohou potýkat s úchyly a podvodníky. V tom s nimi souhlasím. Každý rodič se o své dítě bojí, aby někomu nenaletělo a potom za to krutě nezaplatilo.
Další věc. Moc času. Každý klikne alespoň jednou denně na stránku s tím modrým „f“. Z jednoho nevinného kliknutí vzejde pomalu rostoucí závislost, kdy buď klikáme na stránku každých pět minut, nebo oněch pět minut pořád klikáme na obnovení stránky, jestli tam náhodou neuvidíme nějakou žhavou novinku ze světa celebrit, nebo že váš kámoš zrovna dostal nový Iphone. K objektivnímu posouzení slouží tlačítko „to se mi líbí“. Slýchám, že by mnoho lidí potřebovalo tlačítko „To se mi nelíbí“. Ano. Některé příspěvky jsou opravdu pardon ale trapné. Určitě potřebuji vědět, že si právě vyčistila zuby. Nebo že potkala v autobuse svou osudovou lásku. Asi si říkáte, že proto tam asi tu možnost „Co se vám honí hlavou“ dali. Ano dali. Ale nemyslím si, že všichni přemýšlíme nad tím, jak musíme jít k zubaři, protože jinak nás vyrazí. Což znamená, že facebook není žádný diář. Tedy alespoň k tomu nemá sloužit.
Reklamy. Sama jsem spoluadminkou facebookové stránky. Admin této stránky má za úkol, získávat lidi. Rozdávat „Like“ na stránku, aby se tam udržel a aby stránka nekrachla. Přidáváme tam obrázky a komentáře. Ale k čemu to vlastně je? Na celé síti jsou miliony podobných stránek. Udržet jednu stránku dá poměrně zabrat. Udržují ji hlavně aktivní fanoušci, kteří se vyjadřují k vašim podaným otázkám. Jakmile o ně přijdete, můžete rovnou nalepit na stránku „Mimo provoz“. Bez fanoušků se zkrátka neobejdete. Většina teenagerů takhle ale tráví celé dny. Vžívají se do role toho tajuplného človíčka, který přidává tak skvělé hlášky, nebo kopíruje obrázky z jiných stránek. A stávají se tak mezi tisíci lidmi populárnější a populárnější. Někdo se jim i jednoho dne odhalí, za likování příspěvku.
Skupiny. Virtuální skupina neboli chat více lidí a místo, kam se přidává obsah, který má vidět jen dotyčný člen skupiny. Chápu stránky tříd. Naše třída na základce ji též měla. Rozhodně se hodila, protože jako tým jsme se nikdy nemohli sejít všichni a takhle se diskutovalo rovnou „online“. Ale nechápu skupiny typu „Přidej někoho do skupiny“ nebo „Čistící prostředky s.r.o.“ Asi jsem suchar. Ale tomuhle neholduji. Nebo stránka „Jsem Pražák“. Hemží se to tam jen reklamami na různé produkty a všichni tam píší, že jsou Pražáci. Tak to si snad již přečteme na jejich profilu ne? Pokud ta skupina k něčemu slouží, pak s ní souhlasím. Ale myslím, že některé by se měli registrovat jako stránky.
A teď konečně něco pozitivního. Alespoň pro mě. A to je komunikace. Píšu tady samé v uvozovkách špatné věci o facebooku. Ale má jedno velké pozitvum. Umožňuje mi, být se svými přáteli, kteří mi jsou blízcí, ale zároveň vzdáleni, jelikož bydlí daleko ode mě. Vzdálenost mezi námi to nijak nezmenší, ale když toho člověka vidíte dvakrát do roka, jste rádi za každou možnost komunikace. A právě v tomhle dávám facebooku velké plus. Bez něj bych se musela uchýlit k drahým smskám. I když používám skype, nikdy není jisté, že se všude k němu připojíte. Za to k facebooku se připojí každý a kdekoliv.
