Tak už se nám zase (asi) blíží volby. Ne, nechci tady dneska psát o tom, jak se "nakupují" hlasy voličů ani o nákladech na volební kampaně. Tentokrát budu psát o tom, co mají tyto dva zdánlivě nesourodé procesy, jakými jsou volby a nakupování, společného. Z filozofického hlediska je vlastně celý život otázkou volby. Téměř až na hranice absurdity dovedla tuto myšlenku kvantová teorie, která tvrdí, že vlastně v každém okamžiku, kdy vybereme jednu ze dvou či více možností, svět a s ním celý vesmír se rozpadne na tolik částí, kolik je možností, které máme k rozhodnutí. Jistě, je to teoretická úvaha, ale když se nad ní zamyslíte, může z toho být docela pěkný "blázinec". Na druhou stranu, i náš "obyčejný" svět je někdy "blázinec", takže to vlastně není nic nového.
Avšak závažná rozhodnutí, z nichž plynou důsledky nejenom pro jednotlivce, ale i pro firmy a stát děláme konec konců každý den. Už třeba jenom tím, že nakupujeme v supermarketu za rohem (dříve ozančovaném termínem "sámoška"). I když častokrát nadáváme na to, co je tam zase k mání za zboží, že má podřadnou kvalitu, že ho je málo atd... Jistě, jeden člověk těžko něco zmůže proti super, hyper či mega marketům a nebo jejich řetězcům. Za mého dětství byla skoro v každé prodejně umístěna tabulka se sloganem: Kniha přání a stížností je k dispozici u vedoucího. Dnes už tyto tabulky z obchodů vymizely (patrně i s onou knihou přání a stížností). Přesto si myslím, že i tak je dnes daleko více možností, jak dát najevo, když se nám - PLATÍCÍM ZÁKAZNÍKŮM - něco nelíbí). Ale, ruku na srdce, využíváme jich? Když se zamyslím jenom nad svou zkušeností, s údivem zjišťuji, kolikrát jsem raději pohodlně nad kvalitou nebo množstvím nabízeného zboží mávnul rukou než abych si dělal nepříjemnosti nebo jen překonal svou lenost a ozval se. A úplně stejná situace je ostatně i v případě těch zmíněných voleb. Znám ve svém okolí hodně lidí, kteří prohlašují: Volit nepůjdu, stejně to nemá smysl. Jít volit je právo, nikoliv povinnost, ale když ho nevyužiji, mám právo nadávat? Nabízí se tu paralela s oním nakupováním - když se neozvu, i když se mi něco nelíbí, tak vlastně souhlasím. A potom: DOBŘE MI TAK! A jedna pozitivní zpráva na závěr. I když se to nezdá, vypadá to, že budeme mít možná o jeden důvod k nadávání méně. Ekonomická situace v Evropě i vČeské republice se snad (nechtěl bych to zakřiknout) začíná aspoň trochu zlepšovat.
